Novinky - Blog

středa, 22 červen 2016 12:10

Na výletě v srdci Valašského království

Žáci 1. ročníku oboru Informační technologie a management na výletě Žáci 1. ročníku oboru Informační technologie a management na výletě

Už Komenský zastával názor, že k sebepoznávání a sebevzdělávání patří cesta, cestování za novými poznatky, zážitky prostě přímo na vlastní kůži. Žáci 1. ročníku oboru informační technologie a management se vydali dne 15. června 2016 na tři dny přímo do srdce Valašského království – do Rožnova pod Radhoštěm.

Možná pro někoho daleko, ale v pohodlných vlacích ČD to člověku zdaleka tak nepřijde. Už tam sbírali někteří první nové zkušenosti s cestováním ve vlaku EC. Desetiminutový déšť jsme po příjezdu přečkali pod střechou rožnovského nádraží a pak už jsme po celé tři dny měli štěstí, že jsme nepotřebovali ani deštníky, ani pláštěnky.

První odpoledne jsme se zorientovali ve městě, prošli střed města, nakoupili zásoby, jelikož jsme se po tři dny starali o svoji stravu sami a přece jen byly před námi dny s výšlapy, před kterými je potřeba se dobře nasnídat. Žádná hotelová polopenze na nás nečekala. Odpoledne jsme se vydali směrem na Jurkovičovu rozhlednu a dále po zelené směrem na Dolní Bečvu. Trošku jsme zakufrovali po místních loukách a s pomocí cestářů, kteří nás navedli na náhradní směr, jsme došli zpět do Rožnova. Rádi jsme si navečer sedli kolem venkovního krbu, vytáhli zásoby či opekli buřtíky.

Druhý den jsme se vydali po červené na Radhošť (1.129 m n. m.) Během cca 3 hodin jsme překonali 800metrové převýšení a ocitli se na vrcholu tohoto beskydského masivu. Rádi jsme se před větrným počasím schovali do chaty Radegast, dali si haferové knedle či frgál či jinou dobrotu. A pak jsme jako všichni turisté zamířili na Pustevny, pro Valachy je to jako pro Pražáka Pražský hrad. Cestou jsme samozřejmě nevynechali sochu Radegasta. Smutný byl pohled na vyhořelou stavbu Libušín vedle nádherně rekonstruované Maměnky - staveb architekta Jurkoviče, národních kulturních památek. Našich pěších 22 km jsme dokončili na Prostřední Bečvě, kde nás spasil právě přijíždějící autobus do Rožnova. Jestli byla lepší cesta do kopce nebo zpáteční několikakilometrová z kopce, byla často diskutovaná otázka. Vrátili jsme se do naší chatové osady Eroplán v pořádku, ale nebylo navařeno. Takže zase - směr město, pro něco k jídlu.

Poslední den jsme dopoledne nechali pro návštěvu Valašského muzea v přírodě, které se dnes skládá ze tří částí – městečka, doliny a dědiny. Někteří ogaři si dali k obědu očúzené maso napěchované do knedlů se zelém a prý bylo výborné. Odjížděli jsme z Rožnova ve 14.57 hod., ale to jsme ještě netušili, že snad všechny na Moravu a z Moravy nabírají zpoždění (stromy na dráze, bouře, smrt na kolejích apod.) a nám to ohrožuje přestup v České Třebové. Díky paní průvodčí v našem IC Radhošť, se kterou jsme neustále byli v kontaktu a ona zase s dispečery, byly nakombinovány příjezdy a odjezdy skvěle, my jsme přestupy zvládli a ve 20.40 hod. jsme s malým zpožděním dojeli na trutnovské nádraží.

A teď budeme vzpomínat u spousty fotek, které nám zůstaly jako výletní kronika.