Zájemci-cestovatelé ze všech ročníků studijních i učebních oborů si vybrali zájezd a přihlásili se již na konci března a teď společně se dvěma svými učitelkami v rolích průvodkyň vyrazili za poznáním. I když ostřílené cestovatele-čtvrťáky nahradili noví cestovatelé-prváci, vytvořil se dohromady opět báječný cestovatelský tým, ke kterému neodmyslitelně patří i řidiči společnosti TAD v Trutnově, která vždy zajišťuje dopravu.
Podle plánovaného programu jsme po deváté hodině dorazili do koncentračního tábora v Mauthausenu. Byl vybudován jako první koncentrační tábor mimo území Německa již v srpnu roku 1938. Rozhodujícím faktorem pro volbu místa byl výskyt žuly v tamějším kamenolomu. Mauthausen byl zařazen do kategorie III. stupně, což znamenalo nejtvrdší pracovní podmínky a byla zde jedna z nejvyšších úmrtností mezi koncentračními tábory. Tzv. schody smrti, skála parašutistů, autentické baráky, pece krematoria, plynová komora, popravčí místnost a rovněž místnost jmen se jmény 81.000 osob ze 40 zemí, které zemřely v KZ Mauthausen. To vše vypovídalo o tomto „místě činu“, o masovém vraždění a ideologii nacionálního socialismu. V parku pomníků jsme připomněli i spoustu Čechů, kteří zde přišli o život, mimo jiné i 260 osob, které byly zastřeleny 23. 10. 1942 v souvislosti s vyšetřováním atentátu na Heydricha a zatýkáním v období heydrichiády. Po celou dobu návštěvy v objektu koncentračního tábora žáci měli k dispozici materiály k orientaci v českém jazyce, zároveň se živě diskutovalo a všichni jsme uctili památku obětí.
Kolem poledne jsme se přesunuli do přibližně dvacet kilometrů vzdáleného města Lince, třetího největšího města v Rakousku. Nejdříve jsme vyjeli čtvrtí nádherných vil na kopec Pöstlingberg do výše zhruba 300 metrů nad hladinou Dunaje. Svezli jsme se po nejstrmější úzkorozchodné trati zaznamenané v Guinessově knize rekordů. Výhled na Linec a Dunaj v údolí byl sice zastřen lehkým oparem, ale přesto to stálo za to. Počasí nám pořád přálo, dopřáli jsme si tudíž krátkou procházku historickým centrem Lince po jednom z největších náměstí v Rakousku a úzkými starobylými uličkami s kavárnami a cukrárnami, za jejichž výlohami lákal k posezení proslulý linecký koláč či dort. Ale ten si někteří vezli jako suvenýr domů. Zastavili jsme se ještě v největší církevní stavbě Rakouska, v dómu Neuer Dom, kde nás v překrásném prostoru dokonce přivítaly hrající varhany. A pak už si žáci užili tolik očekávané osobní volno.
S hodinou odjezdu v 18.00 hod. přišla i změna počasí. Se zavírajícími dveřmi autobusu po nastoupení všech účastníků se rozpršelo, ba dokonce přišel liják a ten nás provázel až do Trutnova. Ale to po krásném dni plném zážitků nikomu nevadilo.
O půlnoci jsme se všichni sice rozespalí, uchození, ale plní dojmů a spokojení rozloučili a slíbili si, že zas brzy, tedy příští školní rok jedem.
