Nemá cenu rozebírat nové nastudování, snad jen pro představu:
Montekové jsou Romové (avšak v nadsázce se může jednat o jiná etnika, jiné náboženství…) a jejich soused bílý developer Kapulet.
Citové vyprahnutí Kapuletových kontrastuje se spontánností jejich sousedů. Ovšem shodou náhod se seznamují jejich děti Romeo a Julie, mimochodem oba dva se vůbec nehodí do svých rodin, jsou inteligentní, vzdělaní, avšak asociální, citliví introverti, téměř vyděděnci přisátí na notebooky, kteří velmi neobratně zkoušejí Shakespearovy verše a přitom se do sebe zamilují; objeví tak sebe, druhého a lásku.
První část samotné hry se divák převážně baví, občas i přes slzy.
Druhá část však vrcholí, je dramatičtější, vyhrocenější, dá se říci, že celé zpracování je tzv. na hraně, divákovi ze všeho až mrazí. Zákonitě musí dojít ke katastrofě. Tak jak vše vystihl i W. Shakespeare. Tímto zpracováním totiž hradecké divadlo chtělo vzdát hold tomuto významnému dramatikovi, jehož slova, úvahy, postavy jsou v jakékoliv době aktuální.
Co říci závěrem? Děkujeme všem studentům za účast, věříme, že na tuto svéráznou adaptaci nezapomenou a přijmou nové zpracování známé tragédie jako další obohacení svého života.