Pozvat na první dny střední školy odborníka a dát „prvákům“ z oborů Elektronické počítačové systémy a Informatika a management něco víc byla výzvou a investicí, která se vyplatila. V obou termínech panovala skvělá nálada při pěší i seznamovací části. Zdravá večerní únava byla signálem, že studenti obou tříd zdolali krkonošský terén úspěšně a do seznamovacích aktivit dali skutečně vše, a proto byl zbývající čas ve večerních hodinách vítanou možností k odpočinku a zábavě např. u stolního fotbálku. Páteční přechod Rýchor se zastávkou na Rýchorské boudě zvládli budoucí „ajťáci“ taktéž skvěle a my doufáme, že se podaří navázat a pokračovat v náladě, která oba adaptační kurzy provázela.

Děkujeme žákům obou zúčastněných tříd za velké nasazení a bezproblémový průběh obou kurzů. V novém kolektivu a studiu přejeme jen to dobré.

Mgr. Pavel Bárta a Mgr. Martin Marcinčín

A jak to všechno viděla psycholožka Mgr. Lucie Marcinčínová?

Na počátku školního roku jsem dostala možnost nahradit metodičku prevence PPP a připravit seznamovací program pro adaptační kurz 1. ročníků oborů EPS a IT. Po prvotních obavách jsem se rozhodla tuto milou nabídku přijmout a musím říct, že jsem za to velmi ráda.

Organizaci vždy zajišťovali třídní učitelé Mgr. Martin Marcinčín a Mgr. Pavel Bárta a vše probíhalo hladce a ve skvělé atmosféře. Vzala jsem si s sebou na pomoc také čtyřnohého „kolegu“ Barneyho, který se velmi ochotně nechal drbat od všech přítomných.

Studenti se sešli vždy ve čtvrtek ráno na autobusovém nádraží v Trutnově. Odtud jsme společně vyrazili do Horního Maršova. Po přepočítání přítomných a jejich dohledání jsme vyšli směrem vzhůru k ubytování v Albeřicích. Cesta byla pro některé překvapivá, nešli jsme nejkratší, ale zato alespoň podle mě nejkrásnější cestou, která vedla kolem rybníka na pastviny odkud byl panoramatický výhled na Krkonoše a Rýchorské hory.

U rybníčku byl čas zpomalit, osušit boty na slunci a započít hru Lovci lidí, která byla zaměřena na aktivní seznamování, podporu interakce a zjišťování zajímavých informací, kdy se studenti mohli dozvědět, co mají společného. Druhé zastavení bylo plánováno na nejvyšším bodě trasy u staré, ale udržované kapličky na kopci. Na tomto nádherném místě jsme si dali oběd a po pauze se sešli ke společnému popovídání o první aktivitě. V obou ročnících bylo toto povídání zajímavé, každý student měl pro vyplnění jinou strategii, pro některého byla aktivita snadná, pro jiné naopak dosti náročná. Zjistili jsme, že někteří jsou opravdu „multifunkční“ a sedí na ně mnoho informací. Osobně mě pobavily vtipné a kreativní odpovědi studentů ‑ třeba exotická země Polsko nebo cizí jazyk Brněnština.

Prošli jsme dále lesem a pak už dolů podél lanovky přímo k ubytování v hotelu Vápenka. Zde již měli studenti připravené pokoje a byl čas na krátký odpočinek na terase nebo u fotbálku. Následně jsme se sešli, abychom pokračovali v seznamování. Studenti představovali svého spolužáka ve dvojici. Bylo zajímavé poslechnout si, kolik si toho dokáží zapamatovat o druhém člověku. Ukázalo se, že v tomto ohledu mohou být velké rozdíly, a ne každý umí nejen mluvit, ale i ptát se a naslouchat. Následně jsem si chtěla ověřit, jak si kdo pamatuje jména. Připravila jsem trochu drsnější hru s novinami, kdy se navzájem studenti vyvolávali. V počátku to trochu drhlo, ale za chvíli se jména prakticky všech spolužáků točila v rychlém tempu. V této hře bylo mým cílem využít humor a aktivitu jako prostředníka k učení se jménům a tvářím. Po několikerých prostřídáních, kdy studenti ještě vymýšleli alternativy na svá oblíbená zvířata, věci nebo pohádkové postavy, jsme se přesunuli do druhé části programu. Ta byla více introvertní, kreativní. Studenti měli za úkol vytvořit padák pro slepičí vejce, který bude dostatečně lehký a výkonný, aby snesl vejce z druhého patra hotelu nepoškozené až na zem. Před ostrým startem proběhla prezentace jednotlivých modelů se zaměřením na výhody a rizika jednotlivých prototypů. Porota složená z třídních učitelů hodnotila padáky z hlediska techniky letu, uměleckého dojmu a trajektorie pohybu. Byla jsem ohromená pestrostí modelů a provedením, které odpovídalo technickému zaměření studentů. Některé lety byly překvapivé, objevily se turbulence, ostré nárazy do překážky, hladký i méně hladký dopad. Některá vejce opustila své padáky již v letu. Jiné se snesli bez nejmenšího poškození.

Tato aktivita nám zabrala druhou část odpoledne a už mi nezbylo než se se studenty rozloučit, protože je čekala večeře. Přeji jim, aby dokázali navázat na tento adaptační kurz i při každodenní docházce do školy, aby byli i nadále takto skvělí, pracovití a veselí. Spolupráce, tolerance, respekt a důvěra nejsou věci, které vzniknou samy od sebe, ale myslím, že jsme jim položili dobré základy.